Upíří tajemství

Všechno to začalo před osmi lety. Kdy se lidstvo dozvědělo o bytostech, které nikdy neměli existovat. Všem bylo jasné, že se stane něco, co ukončí životy mnoha lidí a proto začali opovrhovat všemi bytostmi, které by je zničily. A proto se lidé a vlci spolčily aby společně vyhubili upíry. Zakládalo se spoustu spolků a bratrství na vyhubení upírů, a když už se zdálo vítězství na dosah všichni upíři zmizeli. Jen pár bylo upáleno na hranicích.  V jednom hlubokém lese se nacházel docela velký rodiny dům, ve kterém žil milenecký pár upíru se třemi dětmi. Marcus 11 let, Dita 8let a Sam 8 let. Měl to být den jako každý jiný, ale nebyl. Něco kolem poledne do domu vtrhli lovci upírů. Marcus dostal za úkol nás s Ditou schovat, aby nás nikdo nenašel a my pak mohly utéct do bezpečnějších míst kde by jsme našli upíří pomoc. Naposledy jsem se rozloučila s rodiči a utíkala po boku mého dvojčete za markusem. Rychle jsme proběhly vstupní halou a zabočily do uličky plné obrazů zabočily do temnější kamenné chodby, která vedla do sklepa. Schovaly jsme se do pod okno kde byla největší tma a čekaly, co se bude dít dál. Přitulila jsem se víc k Ditě a začala plakat ta mě jenom pohladila po hlavě a začala mi něco uklidňujícího broukat do ucha. Když sem se uklidnila, poslouchala jsem ticho, co nastalo v celém domě. Po pár minutách jsme uslyšeli kroky ke dveřím od sklepa, ve kterém jsme byly. Dveře se s hlasitým vrzáním otevřely a my už jen čekali na to, co se bude dít dál. Ve dveřích stál muž s pistolí v ruce a  vážným výrazem v obličeji. Pokynul nám, ať vstaneme. Jako poslušné děti jsme vstali a čekali na to až nás v tomhle tmavém a vlhkém místě zabije, ale nic takového neudělal. Když už byl skoro u nás zbraň si zastrčil do košile a s úsměvem na tváři přešel k Marcusovi a pohladil ho po vlasech mě s ditou vzal za ruku a všichni jsme společně odešli z našeho domu.