Moc se omlouvám, že jsem to sem dala teprve teď, ale mám moc práce takže nestíhám psát.Přeju hezké čtení a omlouvám se za své strašné gramatické chyby.
Potom co nás Lucius zachránil, jsme zabydleli v jeho akademii kde jsem poznali skupinku dalších zachráněných upírů a tak se z nás stala taková upíří rodinka. Aby o nás ostatní nezjistili škola byla rozdělena na dvě části. První část byla celá školní budova + ubytovny a druhá část byla bývalá ubytovna kam je vstup přísně zakázán. Bývalá ubytovna byla zevnitř předělána na honosné sídlo o kterém se vám může jenom zdát.
A tak přežíváme ze dne na den schovaní před okolním světem doufající, že se o nás nikdo nedozví.
„Sam, pohni si, Dita už na nás čeká!“ Volal na mě od brány Marcus. Položila jsem kytici s růžemi na hrob, zadívala se na fotku matky a otce a rozběhla se za Marcusem (to sem neměla dělat), když jsem byla uprostřed cesty nevšimla jsem si docela velkýho šutru, zakopla o něj a spadla.
„ Au, to bolí!“ Zakňourala jsem a slyšela jak se o kus dál směje můj bratr. Vstala jsem a rychlou chůzí došla až k bráně kde se bratr uklidňoval po jeho dost hlasitým smíchu, který musel vyplašit všechnu zvěř v lese.
„Pobavil ses “ To je dneska zase den. Cestou do sídla jsme oba mlčeli Marcus se díval do mobilu a já byla ponořená ve vlastních myšlenkách.
V sídle
Zrovna otvírám dveře, když najednou na mě vyletí obří nůž a zabodne se o kus dál od mé hlavy. Ne nejsem v žádném hororu to jen Dita chce být dobrou sestrou tak se učí vařit (zatím jí to moc nejde).
„ Sestři, konečně ste se vrátili“ Jsem ráda, že je Dita tak šťastná, ale tím nožem co má v ruce na mě mířit nemusí. Začínám se jí docela bát, protože bodnutí u ní není bodnutí jako bodnutí, ale docela hroší bodnutí. Chápeme všichni?
„Jsem ráda že seš tak šťastná“ Začnu couvat. Sakra Dita se blíží ke mně a pořád na mě míří tím nožem. Má krvavě rudé oči (to neznamená nic dobrýho). Zádama narazím do zdi (tak to je můj konec). Když už mám umřít tak po tmě. Zavřela jsem oči a čekala až se sestra rozmáchne a vší silou bodne do srdce.
(Pořád čekám)
Když po chvíli otevřu oči vidím jak Marcus drží Ditu.
„ Sam, co si udělala Ditě“ Tak to mě urazilo. Tak já se tady stanu obětí “ skoro“ vraždy a on si myslí, že já sem něco udělala. Co je tohle dneska za starý lidi.
„Rychle, podej mi rezervní sáček s krví “
Po 5 minutách
Z Dity se stala zase normální upírka. Celou dobu se mi omlouvala a můj oběd jsem dostala až na večer.
2024 ©