Autor: Kim Tin Na
Vyšla z její ložnice zatímco on seděl vyvalený na gauči a pohledem ji hypnotizoval. Svázala si svoje dlouhé černé vlasy do jednoduchého drdolu. Její hubená postava a velká prsa vynikla v červeno-černém krajkovaném spodním prádle. Usmála se na něj a rukou mu pokynula, aby si sundal košili a lehl si na podlahu břichem dolů. Z konferenčního stolku si vzala jeden z nachystaných masážních olejíčků. Jelikož ráda cestovala po celém světě, měla celkem rozrostlou sbírku suvenýrů, oleje nevyjímaje. Vybrala si jeden z východu Indie. Přešla k němu. Bedlivě ji sledoval. Každý její pohyb. Každé odhrnutí padající ofiny. Každé zvednutí jejího hrudníku při nádechu. Ticho, které ovládalo místnost, proráželo klapání podpatku dopadajících na dřevěnou podlahu. Zastavila se u jeho obličeje, dřepla si a s úsměvem od ucha k uchu mu prohrábla vlasy. Znovu vstala a došla k jeho zádům, obkročmo se mu usadila na bedra. Posunula se víc na jeho zadek, aby měla přístup k celým jeho zádům. Zvuk podpatků se vytratil a místností se zase rozlehlo hrobové ticho. Rychlím gestem si zastrčila za ucho spadený pramínek ofiny. Otevřela lahvičku a po celé délce jeho páteře nakapala olej a celou místností se rozlilo jeho silné aroma. On se zhluboka nadechl, aby tu vůni nasál, ale aroma bylo tak silné, že se zakuckal a snažil se vdechnout co nejvíc čistého vzduchu. Její hlavou proběhla myšlenka, jestli otevřít okno a vyvětrat. Nechala to plavat a nakapala si pár kapek oleje do dlaní, promnula si je a položila mu je na lopatky. Začala jimi pohybovat nahorů, dolů, do stran, od sebe a k sobě. Tím mu povolila všechny zádové svaly a snížila napětí v nich. Využívala prsty i klouby. Pořádně se zapřela a tím ořela svůj rozkrok o jeho zadek a vyvinula na něj takový tlak, který v něm vyvolal značné vzrušení. Hlasitě vydechl a tím se pod její váhou přimáčkl víc k zemi. Povolila, aby se mohl znova nadechnout. Jakmile naplnil obsah jeho plic, znova se zapřela do jeho zad a od ramen až k pánvi mu promnula okolí páteře. Pak se nad něj sehla a políbila ho mezi lopatky. Na jeho rtech se objevil úsměv. Lehce se pohybovala jejími rty nahorů až došla k vlasové části. Najednou na stole zadrnčel mobil. Vstala z něj a s mobilem odešla do vedlejší místnosti. On se podíval jejím směrem. Vstal a ověřil si, jestli je čistý vzduch. Z jeho kabele, která do teď ležela vedle gauče, vytáhnl malou pípající krabičku a rychle ji upevnil ze spodu stolu. Ujistil se, že se ještě nevrací a rychle se vrátil do polohy na podlahu ve které ležel předtím. „Omlouvám se.“ usmála se, jakmile se vrátila. Položila mobil zpátky na stůl, čímž i rukou do něj drcla a v tom okamžiku celá budova vyletěla do povětří a zhroutila se jako domeček karet k zemi. Celé okolí pohltil oblak prachu. Všude propukla panika a ke zhroucené budově se vydaly záchranářské týmy s jediným posláním. Zabezpečit okolí a najít přeživší v sutinách...„Haló? Haló?!...“ brodil se jeden záchranář sutinami a zkoušel jestli se mu někdo neozve. Doufál, že bude mít štěstí a narazí na někoho živého. Najednou uslyšel tlumený zvuk. Chvilku mlčky stál, aby zjisttil odkud se zvuk ozývá. Zjistil, že to je ženský hlas hned vedle něj. Vysílačkou zavolal další kolegy a začali ji vyprošťovat ven. Po půl hodině práce se jim ukázal pohled na ni. Zdí amputovaná noha, zlomená žebra a celá zakrvavená. Okamžitě ji přenesli k sanitce, která ji odvezla do nemocnice...Po pěti hodinách hledání našli i jeho. Bohužel mrtvého. Po čtyřech hodinách věznění pod hromadou tunových sutin mu došel kyslík a udusil se...
„Dnes je to přesně dvacet let od údajného útoku v centru Honkongu. Tímhle chceme zavzpomínat na oběti tohohle útoku...“ vzpomínky ji donutily televizi vypnout. Do očí se jí nahrnuly slzy. Pomocí svého vozíčku dodrcala do kuchyně. Naznačila svému příteli, na kterého byla plně odkázaná do konce svého života, aby ji podal sklenici vody...
2024 ©